AMERICKÁ OBČANSKÁ VÁLKA

OBSAH:

Úvod

Válka

Závěr

Použitá literatura

Úvod

Americká občanská válka byla vedena především kvůli otroctví, i když byla zpočátku odůvodňována jinak. Otroctví nebylo v této době již morálně akceptovatelné. Při tvorbě ústavy nebyl zákaz otroctví přímo do ní začleněn v obavách, aby se unie nerozštěpila (byl jen zakázán dovoz otroků po roce 1808, který se ale také do jisté míry porušoval). Autoři ústavy se domnívali, že otroctví samo zanikne. Otroctví ale nezaniklo, ale rozšířilo s vynálezem stroje na vyzrňování bavlny, s kterým stoupla produkce bavlny a poptávka po levné pracovní síle. S přijímáním nových států do Unie nastal problém, zda má federální vláda právo zakazovat otroctví v nových státech nebo je právem obyvatel každého státu o tom rozhodovat samostatně. Vedle otroctví tu byl ještě problém cel. Cla byla zaměřena především proti hospodářsky silné Velké Británii, ale Jihu znesnadňovala nákupy na Severu a znesnadňovala obchod Jihu s Velkou Británií (Velká Británie byla prakticky výhradním odběratelem bavlny Jihu). Z těchto problémů vznikly v politice dva směry - jeden byl pro svrchovanost federální vlády před jednotlivými státy, druhý pro svrchovanost jednotlivých států před federací.

Otroctví se pokoušely řešit dva kompromisy. První byl Missourský kompromis z roku 1820. Jím byly do Unie přijaty dva státy - otrokářský Missouri a svobodný Maine a zakázáno otroctví na území Louisiany (severně od 36 stupňů 30 minut severní šířky). Druhý byl "Clayův" kompromis z roku 1850. Tímto kompromisem byla Kalifornie svobodná, na území Utahu a Nového Mexika o tom měly rozhodnout tyto dva státy samy, Dále jižním státům bylo povoleno stíhat uprchlé otroky i v severních, svobodných státech a požadovat jejich vydání. V roce 1854 byl přijat zákon o Kansasu a Nebrasce, který stanovil zásadu svrchovanosti lidu a tím de facto zrušil Missourský kompromis (lid každého jednotlivého státu a území má jediný právo rozhodnout o tom, zda v jeho prostoru bude či nebude otroctví zavedeno). Od 30. let narůstalo abolicionistické hnutí, které bylo jednoznačně pro zrušení otroctví. Lidé v tomto hnutí se snažili také pomoci uprchlím otrokům z Jihu pomocí řetězů úkrytů a sítě pomocníků zvané podzemní dráha (Underground railroad). Abolicionistické hnutí vyvrcholilo v akci při níž se John Brown a jeho přívrženci pokusili přepadnout v říjnu 1859 federální skladiště zbraní a munice v Harper's Ferry v západní Virginii. Byl však chycen a popraven. Stal se ale mučedníkem a rozšířil rozpor mezi Severem a Jihem. Rok poté se konaly prezidentské volby, které vyhrála dvojice Abraham Lincoln a Hannibal Hamlin. I když ve své prezidentské kampani neprosazoval zrušení otroctví a odsoudil čin Johna Browna, bylo Jižanům jasné, že se směřuje k zrušení otroctví (mnoho Jižanů ani nerozlišovalo mezi Johnem Brownem a republikánskou stranou). Parlament Jižní Karolíny rozhodl 20.12.1860 na protest proti nominaci Lincolna na funkci prezidenta o odtržení od Unie. Postupně se přidalo dalších šest států (Mississippi 9.1.1861, Florida 10.1.1861, Alabama 11.1.1861, Georgia 19.1.1861, Louisiana 26.1.1861 a Texas 1.2.1861). Odtržené státy se prohlásily za Konfederované státy americké.

Válka

Padnutí Fort Sumteru a doformulování stran

Válka začala bitvou o pevnost Fort Sumter v ústí charlestonského přístavu, na území Jižní Karolíny. V pevnosti bylo unionistické vojsko, které se odmítalo stáhnout. Jednotky Konfederace zaútočily na pevnost 12. dubna a po 30 hodinách pevnost padla. 15. dubna volá Lincoln 75 000 dobrovolníků do zbraně na obranu Unie. Na Jihu to chápou jako vypovězení války. Odtrhávají se další 4 státy (Virginia 17.4.1861, Arkansas 6.5.1861, Tennessee 7.5.1861 a Severní Karolína 20.5.1861). Odtržení Marylandu a tím možnosti, že by Washington, hlavní město Unie, bylo obklíčeno státy Konfederace, se podařilo zabránit ústupkem - pozastavením platnosti Habeas Corpus Act.

Obě strany prohlašovaly, že nebojují kvůli otroctví. Konfederace prohlašovala, že je vedena kvůli právu států opustit Unii. Unie prohlašovala, že je vedena výhradně za účelem znovuobnovení Unie a skončí po jejím znovuobnovení.

Po vypuknutí války na Severu i na Jihu houfně vstupovali do armády velká množství dobrovolníků, mladíků, kteří chtěli opustit běžný život a toužili po dobrodružství. Obě strany počítaly s rychlým a snadným vítězstvím, ale hned první skutečná bitva, která byla u Bull Runu (asi 50 km západně od Washingtonu) je z toho vyléčila.

Bull Run a strategie dobytí Jihu

V červenci 1861 se utvořila ve Washingtonu armáda pod vedením Irvina McDowella s asi 30 000 vojáky. Armáda měla pouze zběžný trénink, ne důkladnější výcvik. Vojáci neuměli provádět složitější manévry ve větších formacích. Jižané měli jen výhodu, že byli v obranných postaveních. Bitvu sledovalo velké množství diváků, kteří jsem přijeli především z Washingtonu podívat se ne porážku Jihu. Skutečnost byla opačná. Proti Severu tu stála armáda s generály: Pierre Gustave Beauregard, Joseph Eggleson Johnston a Thomas Jonathan Jackson. Armáda Severu byla poražena a dala se spolu s přihlížejícími civilisty na útěk do Washingtonu. Generál Jackson v této bitvě získal přezdívku Kamenná zeď (Stonewall), protože v bitvě stál jako kamenná zeď a neustupoval před silným útokem Seveřanů. Jižanská armáda byla vítězstvím stejně rozvrácena jako unionistická porážkou, takže nedošlo k pronásledování unionistů a byla naštěstí pro Sever zmařena veliká šance dobýt Washington. Po porážce vyměnil Lincoln generála McDowella generálem Georgem Brintonem McClellanem. Generál Winfield Scott navrhl strategii dobytí Jihu (která byla nakonec úspěšně realizována generálem Grantem). Strategie měla tři hlavní směry:
1)Potomacká(východní) armáda má bránit Washington a vyvíjet tlak na Richmond.
2)Námořnictvo má vykonávat blokádu přístavů Jihu a neumožnit mu zásobování ze zahraničí.
3)Proniknutím západní armády podél třech hlavních vodních toků (Mississippi, Tennesse a Cumberlandu) rozdělit Jih minimálně na dvě části - především oddělit od Jihu Texas, který byl velkou "zásobárnou" vojáků a potravin.

Do jara 1862 se válka soustřeďovala na námořní blokádu Jihu a několik bitev na moři. Na jaře 1862 proběhly vojenské akce jak na západě, tak na východě.

Fort Donelson a Shiloh

Na západě generál Ulysses Simpson Grant dobyl 6. února 1862 na řece Tennessee pevnost Fort Henry a 16. února Fort Donelson, kde zajal 12 000 mužů. Při bitvě o Fort Donelson získal Grant přezdívku "Bezpodmínečná kapitulace" ("Unconditional Surrender" = U.S. - zkratka připomínala také iniciály jeho dvou křestních jmen). Po vítězství táhl Grant na jih, ale dopustil se chyby při rozmisťování vojáků u Shilohu, které využil jižanský generál Albert Sidney Johnston a rozpoutala se jednodenní krvavá bitva. Jižanskou armádu se podařilo vytlačit až druhý den s novými posilami. Bitva u Shilohu byla jedna z nejkrvavějších bitev války s 25 000 obětmi na obou stranách. Zemřel zde jižanský generál A.S.Johnston a Grant byl na několik měsíců zbaven vedení.

McClellanova anabáze na Richmond

Na východě McClellan za 3/4 roku velmi dobře vycvičil a vybavil vojsko. Tažení na jih zahájil až na rozkaz Lincolna v březnu 1862. Z Washingtonu vyplul na lodích a přistál ve Fort Monroe, pevnosti, kterou již ovládala Unie delší dobu na poloostrově tvořeným řekami James a York. Odtud táhnul pomalu na severozápad K Richmondu. U Sedmi borovic (Seven Pines) narazil na jižanskou armádu Josepha Egglesona Johnstona. Na obou stranách byly velké ztráty, včetně zranění generála Johnstona. Bitvu vyhráli nakonec unionisté. Velení jižanské (severovirginské) armády se ujal generál Robert Edward Lee, který si přizval k sobě generály Jacksona, Jamese Longstreeta, D.H.Hilla, Ambrose Powella Hilla a Jamese Ewella Browna Stuarta. Lee neustále útočil na unionistickou armádu po sedm dní 26. června - 2. července, aniž by zvítězil (bitva dostala název Sedmidenní bitva). McClellan byl odvolán s armádou zpět do Washingtonu, aby se připojil k vojskům generála Johna Popea, aby společně zaútočili na Richmond. Lee chtěl McClellana předejít a vyrazil na sever a porazil Popea v druhé bitvě u Bull Runu 30. srpna 1862. Pope byl zbaven vedení a jednotným velitelem se stal McClellan. Lee překročil řeku Potomac severně od Washingtonu a dostal se do Marylandu.

Antietam a změna oficiálního smyslu války

Lincoln se obával, aby lidé na Severu nechtěli uzavřít mír za každou cenu a tím zastavit agresi z Jihu. Doposud se vedla válka formálně pouze za obnovení Unie a ne za zrušení otroctví. Lincoln se rozhodl, že musí být dán nový podnět k vedení války a tím podnětem mělo být zrušení otroctví. Došlo tedy ke sepsáním Prohlášení o osvobození černochů. Ministr Seward rozmluvil Lincolnovi jeho zveřejnění, protože v době porážek Severu by bylo chápáno jako poslední zoufalý pokus a zatažení černochů do války by mohlo mít opačný výsledek. Pro Prohlášení bylo podle něho potřeba přesvědčivé vojenské vítězství.

Severu tentokrát pomohla (ne)šťastná náhoda. Jeden z jižanských generálů ztratil Leeovy rozkazy o plánované dislokaci a plánovaných pohybech všech jednotlivých částí jižanských vojsk. Papíry našli unionističtí vojáci, prohlédli si je a předali McClellanovi. Ten toho využil a zaútočil k potoku Antietam, nedaleko Sharpsburgu, a 17. září 1862 "vyhrál" - de facto bitva byla nerozhodná, ale zastavil Leeův postup a Lee se stáhnul zpět. Bylo další (především po Shilohu) jedna z nejkrvavějších (jednodenních) bitev války. Unionistická armáda ztratila 13 000 mužů a armáda Konfederace 10 000. Lincoln vyhlásil 22. září (s platností od 1.1.1863) Prohlášení o osvobození černochů a válka změnila svůj charakter.

Masakr u Fredericksburgu

McClellan po bitvě u Antietamu nepronásledoval Leea a byl za svoji neschopnost v listopadu zbaven vedení. Vrchním velitelem byl jmenován Ambrose Everett Burnside. Ten přání Bílého domu začal Leea pronásledovat bez ohledu na blížící se zimu. 13. prosince 1862 zaútočil přes zmrzlou řeku Rappahannock proti Leeovu vojsku, které bylo ale opevněno ve Fredericksburgu. Leeovo vojsko střelbou zmasakrovalo unionistickou armádu aniž by se unionisté vůbec dostali blíže k jejich pozicím. Unionistická armáda ztratila 12 000 mužů (Jih asi polovinu) a ustoupila. Burnside byl nahrazen Josephem Hookerem.

Bitva u Chancellorsvillu

Hooker postavil armádu na nohy a vybudoval 130 000-ovou armádu. Vypracoval dobrý plán jak zahnat Leeho do Richmondu a koncem dubna 1863 překročil řeky Rappahannock a Rapidan, aby obešel Leeho ze strany. Hooker ale v bitvě ztratil nervy a umožnil tak jižanským velitelům v čele s Leeem a Jacksonem výhodně manévrovat a utrpět ve čtyřdenní bitvě u Chancellorsvillu na počátku května 1863 porážku. Ačkoliv tato bitva byla Leeovým nejlepším vítězstvím, ztratil 12 000 v čele s generálem Jacksonem, kterého omylem za soumraku zastřelili vlastní vojáci.

Obklíčení Vicksburgu a padnutí New Orleansu

Na západě ale mezitím vítězili unionisté v čele s generálem Grantem, který byl opět od podzimu 1862 velitelem západní armády, a generálem Williamem Tecumsehem Shermanem, který velel válečným plavidlům. Grantovi zbývalo k ovládnutí řeky Mississippi dobýt Vicksburg a Port Hudson. Na jihu se vzdal New Orleans pod hrozbou lodních děl admirála Davida Glasgowa Farraguta. Jelikož Vicksburg nešel dobýt bojem, rozhodl se Grant, že Vicksburg obklíčí a vyhladoví.

Gettysburg

Na východě jižanská armáda rozvažovala o další strategii, zda má jít na pomoc Vicksburgu nebo zaútočit na východě a rozhodnou bitvou ukončit válku. K druhé variantě se klonil Lee a tak začal v červnu 1863 táhnout s vojskem na sever. Překročil řeku Potomac, prošel Marylandem a dostal se do Pennsylvanie. Hooker odhalil Leeův manévr a stál mezi ním a Washingtonem. Během tažení, po překročení Potomacu, jezdecký sbor jižanského generála Jamese Ewella Browna Stuarta se střetl s unionistickým jezdectvem generálmajora Pleasanta. Střetnutí bylo největší jezdeckou bitvou celé americké historie. Pleasant se musel nakonec stáhnout, protože na místo dorazila jižanská pěchota. Unionisté ztratili kolem 900 mužů, jižané kolem 500 mužů. V seveřanské armádě došlo 28. června k další změně na velitelském místě, místo Hookera byl jmenován generál George Gordon Meade.

Lee měl své jednotky roztažené po širokém prostoru v Pennsylvánii a pokus se je urychleně shromáždit u Gettysburgu, kde byla ve dnech 1.- 3. července 1863 svedena jedna z nejdůležitějších bitev americké občanské války. První dva dny byly nerozhodné, jednou vítězila jedna strana, jindy zase druhá strana. Nakonec se unionisté opevnili na kopcích jižně od Gettysburgu. Proti těmto obrněným pozicím vedl generál George E. Pickett 3. července přímý útok. Opakovala se situace u Fredericksburgu, ale s prohozenými stranami. Tentokrát byly střelbou zmasakrovány jižanské oddíly. Z 15 000 útočníků se jich vrátila do původních pozic necelá polovina. Útokem skončila bitva, Lee ustoupil a nastoupil cestu na jih. Ustoupil ale obratně a neumožnil Meadovi dokončit vítězství.

Padnutí Vicksburgu a Fort Hudsonu, bitva u Chattanoogy a Chickamaugy a Grantovo jmenování velícím důstojníkem

4. července 1863 se vzdal Grantovi ve Vicksburgu generálporučík John Pemberton s 30 000 vojáky. Generál Nathaniel Prentiss Banks dobyl Port Hudson v Louisianě a Mississippi byla ovládnuta. Tím byla asi 1/3 Konfederace odříznuta od zbytku. Na západě byla na podzim 1863 vybojována ještě jedna bitva, a to u Chattanoogy a Chickamaugy. Unionistický generál William Rosencrans dobyl 9. září Chattanoogu a začal pronásledovat konfederační armádu v čele s generálem Braxtonem Braggem na jih, do Georgie. Zde se u Chickamaugy odehrála 19. a 20. září bitva. Vyhrála jižanská armáda a unionisté se stáhli zpět do Chattanoogy. Jižanská armáda město obklíčila. Unionistickému vojsku přišli na pomoc se svými jednotkami Grant a Sherman a 24. a 25. listopadu zahnali jižanskou armádu na útěk. Rosencrans byl nahrazen Georgem Thomasem a Bragg Josephem Johnstonem. Lincoln rozpoznal v Grantovi velícího důstojníka, kterého dosud marně hledal, a jmenoval ho v březnu 1864 velícím generálem. Grant se přidal k Meadovi na východě, aby bojoval proti Leemu, a na západě nechal Shermana, aby bojoval proti Johnstonovi. Grant přestal spoléhat na jednu vítěznou bitvu a zavedl taktiku vyčerpávající války (války, která měla postupně vyčerpat jižanskou armádu). Grant nařídil velitelům, aby zabavovali nebo ničili na Jihu vše, co mohli Jižané použít pro vojenské účely, což Sherman potom doslovně ukázal v Georgii. Přesto toto ničení bylo nutné k vítězství.

Grantovo tažení na jih a obklíčení Petersburgu a Richmondu

V květnu 1864 Grantova armáda o síle skoro 120 000 mužů (skoro dvojnásobná proti Leeově) se vydala přes řeku Rappahannock na jih do oblasti zvané Divočina, kde se 5.- 7. května strhla krvavá třídenní bitva. Bitva v lesních porostech, křovinách a bažinách byla zmatená a nerozhodná. Unionisté měli přes 2 000 mrtvých, 12 000 zraněných a přes 3 000 pohřešovaných mužů. Jižané měli 8-12 000 ztráty, z toho padlo 5 generálů, 6 bylo zraněno (včetně Longstreeta) a 2 zajati. Grant pokračoval na jih. Obdobná nerozhodná bitva se opakovala u Spotsylvanie 8. až 12. května. Grant se opět stočil doleva a táhl dál na jih. Další podobné střetnutí se opakovalo u Cold Harboru 1. až 3. června. Opět se Grant stáhl a obklíčil Petersburg, který pak 9 měsíců obléhal. Unionisté byli dobře zásobeni po řece James, zatímco Leeova armáda hladověla.

Shermanovo tažení Georgií a Jižní Karolínou

Sherman zatím pronásledoval Johnstonovu armádu Georgií směrem k Atlantě. Davisovi se nelíbil Johnstonův neustálý ústup a tak ho nahradil generálem Johnem Bellem Hoodem. "Zbrklý" Hood neustále ne Shermana útočil a tím v létě 1864 ztratil 20 000 mužů. Nejdříve to bylo 20. července v bitvě u Peach Tree Creek, pak 22. července u Atlanty. když Jižané zaútočili na jižní křídlo unionistické armády. U Atlanty ztratili Jižané okolo 10 000 mužů a Seveřané asi 5 000 mužů. 28. července znovu zaútočili na Seveřany u Ezra Church, kde se Seveřané udrželi. Seveřani začali 20. srpna obkličovat Atlantu. Generál Hardee se střetl se Shermanem na přelomu srpna a září u Jonesboro, načež Hood 1. září Atlantu opustil, aby se spojil s Hardeem. Ztratil město, aby zachránil armádu. Ztráty Severu v těchto bojích byly také kolem 20 000 mužů. Sherman většinu Atlanty spálil a vydal se 15. listopadu na pochod napříč Georgiíí k moři, k Savannah. Hood chtěl Shermana odlákat a vydal se opačným směrem na severozápad, přes Alabamu. Sherman to vytušil a oddělil jen vojsko v počtu 30 000 mužů pod vedením George Thomase, který Hooda dostihl a porazil v Tennessee, nejdříve 30. listopadu v bitvě u Franklinu a pak 27. prosince v bitvě u Nashville. Sherman roztáhl svou armádu do pásma od 20 do 60 mil a začal uplatňovat totální válku podle příkazů Granta. Zabavoval obilí a dobytek,ničil úrodu a vše, co mohly využít konfederační vojska a vytvořil 250 mílí dlouhý pás spálené(zničené) země. 21. prosince 1864 dobyl Savannah a vydal se na další ničící cestu po Jižní Karolíně, kde mimo jiné vypálil hlavní město, Columbii, kterou dobyl 17. února 1865.

Jižanské tažení na Washington a prezidentské volby

V době bojů na západě, se Lee pokusil na východě ještě jednou zvrátit situaci ve prospěch Jihu. Lee vyslal k Washingtonu malou armádu pod vedením generál Jubala Andersona Earlyho. Ten proklouzl kolem linií Seveřanů, dostal se severně od Potomacu a vyrazil na východ k Washingtonu. Usadil se v Silver Springs, nedaleko Washingtonu. Generál Grant vyslal proti Earlymu armádní sbor pod velením generále Horatia Wrighta. Ten Jižany zastavil a zatlačil je do údolí řeky Shenandoah, kde se ale Jižané uchytili.

Ve Washingtonu probíhala kampaň na prezidentské volby. Copperheadi, radikální skupina seveřanských demokratů odmítajících válku, podporovali jako Lincolnova protikandidáta McClellana,a to částečně proti jeho vůli. Volby vypadali jako referendum o další válce. I sám Lincoln ztrácel naději, že bude znova zvolen.

Grant vyslal svého velitele jezdectva, Phila Sheridana, proti Earlymu do údolí Shenandoah. Sheridan zaútočil a porazil Earlyho 19. září 1864 u Winchestru a přinutil ho k ústupu. Za měsíc na to, 19. října udeřil na Earlyho znova a definitivně ho porazil u Cedar Creek. Poté 8. listopadu Lincoln vyhrává volby.

Cesta k Appomatoxu a jižanská kapitulace

K demoralizaci jižanské armády obklíčené u Petersburgu a Richmondu přispěly zprávy o porážce Earlyho, o pustošivém tažení Shermana na jihu a to, že 13.- 15. ledna 1865 padla pevnost Fort Fisher, která chránila ústí řeky ve Wilmingtonu v Severní Karolíně. Fort Fisher byl poslední přístav, kterým mohla Konfederace dostávat zásoby a jejím padnutím byla Konfederace definitivně odříznuto od okolního světa. Na jaře se pokusil Lee vymanit z Grantova obklíčení a spojit se s Johnstonovými jednotkami v Severní Karolíně. Lee zaútočil 25. března 1865 na unionistickou pevnost Fort Stedman, ale útok selhal. Grant vyslal sbor pod vedením Sheridana na Leeovo pravé křídlo a v bitvě u Five Forks 1. dubna byl Lee definitivně přinucen k ústupu. Opustil Petersburg a Richmond. Prezident Jefferson Davis již před tím uprchl vlakem z Richmondu do Georgie, kde byl 10. května zajat. Grant vyslal na ji jízdní oddíly generála Philipa Sheridana, aby Leeovi znemožnily spojit se s Johnstonem a tlačily Leea na západ. U Appomatoxu zaskočil Leea Sheridan a s Grantem ho obklíčili. Grant měl sedmdesát až osmdesát tisíc dobře vyzbrojených a zásobovaných mužů. Lee měl sice asi 30 000 mužů, ale zbraně měla jen polovina. Lee už nechtěl dál bojovat a nechat zabíjet své vojáky, a proto 9. dubna 1865 v soudní budově v Appomatoxu se setkal s Grantem a podepsal kapitulaci. Johnstonova vojska se vzdala Shermanovi 18. dubna poblíž Durhamu v Severní Karolíně. 26. května byla uzavřena v Trans-Mississippi dohoda s účinností od 2. června mezi Taylorem a Kirgy-Smithem (oba za Jih) s Edwardem Richardem Spriggem Canbym (za Sever) o definitivním ukončení organizovaného vojenského odporu.

Závěr

Americká občanská válka a černoši

Ať se na počátku války její důvody vysvětlovaly různě, hlavní důvod, o kterém se zpočátku války nehovořilo, bylo otroctví. Na Jihu se ho nechtěli za žádnou cenu vzdát a na Severu bylo čím dál více morálně nepřípustné. V průběhu války Lincoln viděl, že bude muset tento hlavní důvod říci veřejně. Byly pro to dva důvody:
1)Na Sever utíkalo mnoho otroků z Jihu, kteří byli ochotni za svou svobodu bojovat. Unionističtí generálové nevěděli, jak se k nim chovat, protože na jedné straně o bojechtivé muže nebylo nazbyt, ale na druhé straně riskovali znepřátelení otrokářů v pohraničních státech (např. v Marylandu).
2)Na Severu upadala válečná morálka a lidé volali po míru za jakoukoliv cenu, za jakékoliv ústupky Jihu. Byl potřeba dát nový, morálněji přesvědčivější důvod pro válku než pouhé obnovení Unie.
Z těchto důvodů bylo 22. září, s platností od 1. ledna 1863, zrušeno otroctví ve všech státech Unie (i v dočasně odtržených). V armádě Severu pak sloužilo kolem 200 000 černochů (asi 10% celkové armády) a asi 38 000 z nich padlo. Třináctý dodatek, jímž se rušilo otroctví, byl ratifikován třemi čtvrtinami států 18. prosince 1865. Nerovnoprávnost a rasismus ale přetrvávaly dál.

Americká občanská válka a ženy

Zatímco muži byli ve válce, ženy se musely starat o celou domácnost, popř. ještě o farmu, včetně těžkých prací, které dělali vzhledem k své tělesné stavbě do té doby muži. Ženy hromadně vstupovaly do války, a to do nemocnic a válečných lazaretů, kde se setkávaly s velkým utrpením a neustálou smrtí, což mělo vliv na jejich myšlení. Ženy získaly nové úlohy v pracovním životě. Pracovaly v muničních továrnách, na úřadech a všude tam, kde nebylo potřeba vojáků. Po skončení války se sice většina žen vrátila k tradičním úlohám v domácnosti a ve společnosti, přesto nešlo změnit myšlení lidí na předválečný stav.

Shrnutí a "nej" americké občanské války

Americká občanská válka měla kromě odstranění otroctví zajistit ještě znovuobnovení Unie a upevnění moci federální vlády. Toto vše bylo za velikou cenu dosaženo. Unie byla opět sjednocená, i když nebyla jednotná, panovaly zde nadále velké rozdíly politické, ekonomické, rasové a jiné. Federální vláda posílila svoje postavení. Autoři se shodují, že měla několik "nej" (především v záporném smyslu):

Byla to (vedle války za nezávislost) nejvýznamnější událost amerických dějin.

Byl to poslední válečný konflikt na území Spojených států.

Byla to nejtragičtější událost v historii Spojených států.

Byl to největší válečný konflikt na severoamerickém kontinentě (srovnatelný snad jen s Mexickou občanskou válkou). V ozbrojených silách Unie sloužilo 2 772 408 mužů. Z toho 75 215 v řadách pravidelných pluků,1 933 779 v dobrovolnických jednotkách, 46 347 mužů povinně odvedených a 73 607 zaplacených náhradníků. Unie zformovala během války 1 666 pluků pěchoty spolu s 306 dalšími nezávislými rotami, 57 pluků dělostřelectva, 232 baterií polního dělostřelectva, vedle 22 baterií těžkého dělostřelectva. Na straně Konfederace bojovalo podle odhadů asi 1 227 890 až 1 406 180 mužů. Vzniklo 259-642 pěších pluků a 85-163 pěších praporů, které byly zařazeny v aktivní armádě Konfederace během její existence, spolu s dalšími 62 nezávislými pěšími rotami. Vzniklo také 227-261 baterií lehkého polního dělostřelectva a 127-137 pluků jezdectva, spolu s 47-143 prapory.

Byla to nejkrvavější válka v dějinách USA: více než 630 000 mužů v ní padlo nebo zemřelo následkem nějaké nemoci (což je víc než ve všech ostatních amerických válkách dohromady - např. v 2.světové válce zemřelo kolem 450 000 Američanů, v Koreji kolem 33 000, ve Vietnamu přes 50 000,...), 50 000 mužů se vrátilo domů s jednou či dvěma amputovanými končetinami.

Byla to jedna z prvních moderních válek (ve smyslu hromadného zabíjení a změny válečné taktiky,t.j. Napoleonských principů), ("...zabíjení bylo z valné části odtažité, neosobní a mechanické. Boj muže proti muži tu byl spíše výjimkou než pravidlem. Stále hojnější používání drážkových děl a ručnic s vrtanými hlavněmi způsobilo, že se krveprolití odbývalo většinou na dálku, nikoliv tváří v tvář protivníkovi" - Dějiny Států/USA strana 322).

Byl poprvé v dějinách souzen válečný zločinec. Byl to velitel tábora Camp Sumter v Andersonvillu, Heinrich Wirz, který byl odsouzen k trestu smrti a popraven. Fotografie z toho tábora jsou podobné fotografiím z německých koncentračních táborů.

Byla jedna z nejvíce bratrovražedných válek v dějinách: mnoho důstojníků stojících proti sobě byli přátelé nebo ve vztahu nadřízený-podřízený z jedné a téže školy - vojenské akademie ve West Pointu (United States Military Academy).

Měla nejvíce vliv na změnu názorů Američanů na válku, černochy, ženy,...

Byla jako jedna z prvních dokumentována ne fotografiích.

Měla za následek ohromný rozvoj vojenské zásobovací správy (logistiky).

Vedla k rozmachu průmyslové výroby a nových vynálezů v oblasti zbrojní techniky (moderní dělostřelectvo, nové opakovací pušky, telegraf, zákopy,...).

Vedla ke zdokonalení lékařské služby.

Americká občanská válka se stala součástí folklóru, jistou součástí americké kultury. Jih sice prohrál, ale prohrál se "ctí", nevedla k většímu rozšíření rozporů mezi Severem a Jihem, lidé na ni vzpomínají s jistou mírou nostalgie, pořádají uniformované srazy a předvádějí průběhy jednotlivých bojů (jako např. Francouzi bitvu u Slavkova).

Použitá literatura:

© Radek Klempera 1995
HTML design © Radek Klempera 1998