Éra uhlí, nafty a uranu zvolna končí, tradiční způsoby výroby elektřiny budou patřit minulosti. Lidstvo opět soustřeďuje pozornost na levné a ekologicky čisté zdroje energie: vítr a slunce. V posledních letech se ve Španělsku stavějí stovky větrných elektráren. V nedaleké budoucnosti, o které se hovoří jako o éře vzkříšení větrných mlýnů, jich mají být tisíce. Ještě dříve než začneme psát v letopočtu dvojku, by měly být ve Španělsku instalovány elektrárny na větrný pohon o celkové kapacitě tisíc pět set megawattů, což je sedmkrát více než současný stav. Španělsko se tak postaví do čela evropského kontinentu, a dokonce předhoní i dnešní mocnosti ve využívání této čisté energie, jimiž jsou Dánsko a SRN.
Vládní plán má v zemi velkou podporu a ohlas. Již dnes se registrují požadavky jednotlivých španělských provincií. Aragon žádá elektrogenerátory na větrný pohon o výkonnosti tisíc megawattů a Galicie dokonce dva tisíce pět set megawattů. Většina oblastí Španělska - především jižní cíp země, pobřeží Galicie a Kanárské ostrovy - má velice příznivé klimatické podmínky pro tento zdroj výroby elektrické energie. Je tam hojnost stálých větrů s rychlostí přesahující sedm metrů za vteřinu.
Tamilská energetická společnost zatraktivnila pro investory horská území, kterými vedou větrné kanály. Ve spolupráci se státem jim nabídla subvence, nízkou úrokovou míru úvěrů, daňové zvýhodnění a další úlevy. Průmysl se chytil příležitosti. Sedmdesát investorů zakoupilo pozemky pro větrné elektrárny. Stát Tamilsko za elektrický proud získaný pomocí větru dobře platí. Jednu kilowatthodinu vykupuje za 2,35 rupie. Je to víc než indický průměr za kilowatthodinu, který představuje dvě rupie. Větrná elektrárna číslo jedenáct vyrobila od svého spuštění v roce 1993 přes milion a tři čtvrtě kilowatthodiny a vlastníkům vydělala dvě stě tisíc marek, což je bezmála polovina nákladů na výstavbu. Větrné elektrárny jsou výbornou investicí. Mají životnost minimálně dvacet let a již po pěti letech provozu se pořizovací náklady zaplatí. V nesčetných větrných soutěskách Tamilska byly postaveny stovky malých větrných elektráren. V roce 1992 činila kapacita větrných elektráren tohoto jihoindického státu šest a půl megawattu. Dnes je to šest set sedmdesát pět megawattů, tedy desetkrát více, a tendence je stoupající. V Tamilsku je sedmdesát pět procent indických větrných turbín. Indie získává pomocí větru devět set megawattů elektrické energie a v celosvětovém žebříčku je na třetím místě za Německem, které drží světový primát s v výrobou sedmnáct set šedesát megawattů, a Spojenými státy, které jsou na druhém místě a vyrábějí šestnáct set padesát megawattů.
Nečekanou ránu dostal projekt větrných elektráren ve Španělsku od ekologů, kteří poukazují na to, že při střetu s lopatkami větrné elektrárny hyne ptactvo. Studie Španělské ornitologické společnosti však zjistila, že jde o izolované případy. Podle nejnovějších údajů zahyne za rok mezi lopatkami každého jednotlivého elektrogenerátoru jediný pták. Je to nepatrný zlomek ve srovnání s úhynem ptactva na silnicích či v nastražených sítích v době jejich tahů.
Alternativní zdroje elektrické energie by mohly být řešením indické krize v této oblasti. Zároveň by se mohly stát účinnou zbraní v boji proti hladu. V Indii je stále více než osmdesát pět tisíc vesnic s přibližně dvěma miliony obyvatel bez dodávky elektrického proudu. Téměř třicet tisíc z nich nemá naději, že by mohly být v nejbližší době napojeny na veřejnou síť. Buď leží v těžko přístupných oblastech, nebo jsou od nejbližšího vedení vysokého napětí tak vzdálené, že náklady na připojení jsou neúměrně vysoké.
Využívání místní solární energie by alespoň v některých oblastech mohlo být řešením.