Příběh hrdinského činu vesnice Nolčovo za Slovenského národního povstání

Akiva Nir

V posledním týdnu března 1945 jsem sestoupil s Janem Hajasom do Nolčova nakou pit proviant a jiné potřeby pro naši jednotku, která byla v bunkru na hoře Magura. Jano byl z Nolčova. Ve vesnici bylo umístěné družstvo německého vojska. Věděli jsme, kde stráží a obešli jme je. Vešli jsme do Janova domu. Jeho matka Mila Hajasová nám připravila výborné jídlo a ohřála nám vodu na koupel. Nakoupili jsme, co jsme chtěli, a chystali jsme se vrátit k jednotce. Jano navrhl, aby jsme ještě počkali, dokud se dělníci nevrátí z Vrútok. Od nich dostaneme noviny a doneseme je do hor. Čekal jsem ho v kuchyni. Najednou jsem uslyšel kroky utíkající ženy. Mila Hajasová vběhla do kuchyně. Byla rozčílená, její tvář bílá jako vápno. Zakřičela "Němci" a ukazovala rukou do prostředku vesnice. Vyskočil jsem oknem. Při stěně stáli dva gardisti a mířili na mě puškami. "Ruce vzhůru!" Zdvihl jsem ruce. Hlavou pušky mě tlačili na cestu. U potoku pod vrbou jsme zastavili. Viděl jsem dva důstojníky SS v černých uniformách blížit se k nám. Dávali pozor, aby nevešli do kaluží. "To je ten ptáček?" ptali se německy. Ptali se, jak se jmenuji. Odpověděl jsem, že nerozumím německy. Jeden z gardistů mi přeložil otázku. "Jozef Gregor", odpověděl jsem. "Ty jsi Žid," řekl jeden z esesáků. "Mýlíte se, já jsem z této vesnice. To je můj dům," ukázal jsem na dům Hajasový. "Proč jsi skákal skrz okno, když máš čisté svědomí?" ptal se gardista. "Nechci, aby jste mě vzali na práci do Německa. Já jsem jediný muž na našem statku."

Ve vesnici Nolčove se narodil můj otec. Tam jsem strávil každý rok prázdniny u tety a strýce. Každý měl znal. Nolčovo má 420 obyvatel a novinky se v něm šíří rychlostí blesku. Během času mého vyšetřování se shromáždilo okolo nás půl vesnice. Vesničané začali křičet; "Co chcete od nás, jsme pracující lidé. Co chcete od Jozefa? On je náš člověk". Řeč vesničanů překvapila esesáky. Gardista jim překládal jejich slova, ale stál na svém "to je Žid".

Na mostě nad potokem se objevil stařec, starosta obce Pavol Dubovec. Viděl jsem na něm, že je velmi rozčilený. Přiblížil se k nám. "Já jsem starosta obce," představil se. "Žádej, aby řekl, kdo je ten chlap," rozkázal Němec. "To je můj vnuk Jozef Gregor," odpověděl Dubovec. "Nechte ho," řekl Němec, mávaje rukou. Odešli.

Vešel jsem do domu. Kolena se mi třásli. Jano Hajas vběhl, podal mi batoh a revolver. Opustili jsme vesnici a stoupali jsme do lesa. Po týdnu nás osvobodili Rusové. V Nolčově mi zachránili život. V celý vesnici se nenašel ani jeden zrádce. Chasidej umot haolam. Dobří mezi národy.


© Nisko 1939/1994 (Akce Nisko v historii "konečného řešení židovské otázky"), Ostravská univerzita v nakladatelství RONDO Ostava, 1995, str. 136
translation © Radek Klempera 1998
HTML design © Radek Klempera 1998