Pocta bramborám

OBSAH:

Nejlepší potravina
Tisíce odrůd
Světoví producenti
Genetické inženýrství
Plíseň bramborová
Nový útok
Ztráty
Typ US8
Nové zkoušky
Deset největších světových producentů brambor v roce 1994 (v milionech tun)
Použitá literatura

Nejlepší potravina

Brambor je nejlepším potravinovým koncentrátem na světě. Je bohatý na minerály, vitamíny, kalorie a protein a téměř bez tuku. Bramborová pole rodí více tun a více kalorií na hektar než pole osázená jinou plodinou. Celosvětový průměr je třináct a půl tuny z hektaru, což je čtyřikrát více než u rýže a pětkrát více než u pšenice. Severoameričtí farmáři dokáží vypěstovat dokonce sedmatřicet tun brambor z hektaru. Brambory rostou rychle. V tropických oblastech je možné sklízet je už po dvou měsících. Daří se jim téměř všude - od pouští po blátivá pole studeného Skotska. Nejen to - je možné je vypěstovat pomocí moderní techniky, jakou je genetické inženýrství.

Tisíce odrůd

Světová sklizeň brambor dosahuje dvou set sedmdesáti miliónů tun ročně, což činí z této plodiny nejcennější neobilnou potravinu. Jejich celkovou hodnotu předčí jen "velká trojka": rýže pšenice a kukuřice. Brambory byly důležitým zdrojem potravy při průmyslové revoluci v Evropě před dvěma sty lety a mohou jím brzy být také v Asii a Africe. Dokud se však nepodaří dostat pod kontrolu bramborovou plíseň, bude rozvojové země pronásledovat hrozba irského bramborového hladomoru.

Brambory pocházejí z Jižní Ameriky. Patří k čeledi lilkovitých, která zahrnuje rajčata, papriky a baklažány. Celkem jsou registrovány sto padesát čtyři odrůdy divokých brambor, rostoucích v přírodě od Chile po Mexiko. Pěstuje se jen sedm druhů, ale během osmi tisíc let bylo vyšlechtěno tisíce nejrůznějších odrůd.

Mezinárodní bramborářské středisko (IPC) v peruánské Limě má v genové bance přes šest tisíc odrůd. Do starého světa přinesli brambory Španělé v roce 1570 a plodina se rychle rozšířila po celé Evropě. Mimo Andy je pěstován jen jeden druh - Solanum tuberosum. Více než polovina z asi šesti set odrůd pěstovaných v Evropě obsahuje stejné geny, jako mají odrůdy divoce rostoucích brambor. Tyto geny zajišťují rostlině ochranu před mnoha nepřáteli, včetně bramborových virů a plísní. Obrovské zásoby genů v divokých bramborách jsou potenciálně důležitým nástrojem vědců při pokusech o vyšlechtění nových odrůd odolných vůči nemocem.

Světoví producenti

Brambory jsou tradičně spojovány s nepříznivým podnebím Ruska, Polska a Irska, ale vyšlechtěné odrůdy nastoupily dlouhou cestu do tropů. Pronikly do horských oblastí, jakou jsou Himálaj, a přesunují se i do nížin. Tam dozrávají už po šedesáti dnech, pouhé třetině času, kterou potřebují v mírném podnebí. Produkce brambor v rozvojových zemích roste rychleji než u kterékoliv jiné plodiny. Koncem desetiletí se budou rozvojové země podílet třetinou na světové sklizni, zatímco v roce 1950 to byla jen čtyři procenta. Růst produkce je nejrychlejší v Asii. Čína za posledních deset let množství vypěstovaných brambor ztrojnásobila a jako světová bramborářská velmoc předstihla Rusko. Produkce Indie od roku 1980 vzrostla čtyřikrát a je šestá nejvyšší na světě. Ve Vietnamu se brambory staly druhou plodinou po rýži. Krátká vegetační doba v Číně, Vietnamu a Indii umožňuje vysazovat brambory jako druhou plodinu po sklizni rýže. Produkce roste také na domovském kontinentu brambor. V Mexiku se zvýšila od roku 1950 šestkrát, především díky rostoucím výnosům. Ty stouply čtyřnásobně na dnešních šestnáct tun z hektaru. Farmářům pomáhají nové hybridy brambor, vyvíjené v IPC, kde se místo obvyklé sadby používají semena. Odpadá nákladné a náročné skladování a ošetřování brambor z předchozí sklizně a snižuje se riziko přenosu nemocí.

Genetické inženýrství

Nejpádnějším důvodem pro optimismus pěstitelů je přenos genů z divoce rostoucích brambor do nových odrůd. Ten by měl umožnit ochranu před bakteriálními onemocněními, jako je třeba chorobné vadnutí, jímž jsou brambory postihovány zejména v horkém a vlhkém podnebí tropických nížin. Genetické inženýrství může bramborám pomoci, aby se aktivně bránily nákaze. V roce 1995 se brambory staly první geneticky změněnou plodinou, která je schopna vyrobit vlastní pesticid. Odrůda Russet Burbank, která je zvláště populární v USA, byla uzpůsobena, aby se mohla bránit mandelince bramborové. Do brambor byl vkladen gen z původní baktérie Bacillus thuringiensis, který produkuje protein, narušující vnitřnosti mandelinky.

Plíseň bramborová

V současné době hrozí katastrofou nové šíření bramborové plísně. Před rokem 1842 byla tato plíseň známa jen v Mexiku, kde zachvátila bramborová a tomatová pole v údolí Toluca. Téhož roku se objevila v Nové Anglii a o tři roky později v Belgii, odkud se rozšířila do celé Evropy i za její hranice. Do USA se dostalo ve čtyřicátých letech minulého století jen velmi malé množství patologických typů a do Evropy zřejmě pronikl jen jediný. Nicméně tvrdě zasáhl evropskou sklizeň a nejlepší podmínky nalezl v irských monokulturách, jež poskytovaly výživu milionům obyvatel. Irské brambory nebyly proti plísni odolné. Při hladomoru, který následoval, zemřel milion lidí a dva miliony emigrovaly. Od těch dob vedou pěstitelé nekonečnou válku proti bramborové plísni. Ještě nedávno měli jednu velkou výhodu: omezenou možnost plísně vyvíjet se. Mimo území Mexika se houba nemohla množit pohlavně. Všechny klony, které se z Mexika přenesly, patřily k typu označovaném A1. Houby tohoto typu se pohlavně množí jen s houbami typu A2. Bez partnera se rozmnožují pouze nepohlavně a vytvářejí nespočetné množství vlastních klonů. To omezuje možnost obměny genetického materiálu a ztěžuje adaptaci na měnící se prostředí. Navíc spory vznikající nepohlavním rozmnožováním nemohou dlouho přežívat mimo rostlinu. Vylézají z pórů na povrchu listů bramborových natí, odkud je může odvát i slabší vítr. Dopadnou-li na sousední rostlinu, nakazí i ji. Při dešti jsou některé spory spláchnuty do země, kde napadají hlízy. Spory, které nenajdou nového hostitele, brzy hynou. Neschopnost pohlavní reprodukce nebrání klonům reagovat v omezené míře na okolní prostředí. Náhodnou mutací vznikají genetické varianty. Bramborová plíseň se po celá staletí šířila po světě právě tímto způsobem. Čas od času byla zkrocena vypěstováním nových odrůd brambor, ale pokaždé znovu zaútočila.

Nový útok

Tak tomu bylo v roce 1976, kdy sucho zavinilo nízkou sklizeň brambor v Evropě. Evropské vlády tehdy daly souhlas s dovozem mnoha tisíc tun brambor z Mexika. Kontrola selhala, a do Evropy se dostaly nové druhy plísně. Bylo mezi nimi několik typů A1, ale také typy A2, oba mnohem agresivnější než dosavadní druhy. Nové typy plísní jsou v posledních dvaceti letech na vzestupu všude - od Irska po Japonsko. Zasažena zatím nebyla jen Austrálie. Mohou se množit i pohlavně, pokud se A1 a A2 vyskytují ve stejném místě. To jim dodává mnohem větší možnost přizpůsobit se prostředí, hledat nové cesty k útokům na dosud odolávající odrůdy brambor a stát se odolnými vůči fungicidům. Přežívají v zemi až několik let. Kombinace pohlavního rozmnožování a schopnosti uchovat se v zemi vyvolala poplach mezi odborníky. Bramborová plíseň se opět dostala na první místo zájmu výzkumných pracovníků v Limě a dalších laboratořích na celém světě.

Ztráty

Různým druhům plísně bramborové padne za oběť čtrnáct milionů tun brambor ročně v hodnotě tří miliard dolarů. Peter Gregory, zástupce ředitele IPC pro výzkum, připomíná, že největší nebezpečí hrozí milionům chudých lidí v rozvojových zemích, kteří jsou na brambory odkázáni a nemají prostředky na drahé chemikálie. Farmáři, kteří si to dovolit mohou, odpovídají jediným možným způsobem: častějším a vydatnějším postřikem bramborových kultur. Ve Střední Americe se pěstitelé snaží zachránit úrodu až pětadvaceti postřiky za sezónu. Na Jávě a na Sumatře používají postřik na bramborové kultury dvakrát týdně. Ušetřeny nezůstaly ani USA. Nikdo nemá jistotu, odkud nový druh plísně přichází. Evropští odborníci tvrdí, že se dostal do USA přímo z Mexika s nakaženou zásilkou brambor nebo rajčat. Kanadský ředitel IPC Hubert Zandstra se domnívá, že mohl přijít i oklikou - z Evropy v podobě bramborových semen vypěstovaných z mexických brambor. Záhada nebude vyřešena, odkud někdo neporovná druhy viru z obou stran Atlantiku. Předpisy jednotlivých zemích jsou natolik přísné, že vědci zatím nebyli schopni dostat americký a evropský druh viru o laboratoře a srovnat je.

Typ US8

V USA se rozšířil zvláště agresivní druh plísně, označovaný jako US8, odolný vůči řadě fungicidů. V roce 1994 způsobil škodu za několik set milionů dolarů a v dalším roce to nebylo o nic lepší. Ještě před příchodem nového viru do USA používali američtí farmáři na bramborových polích mnohem více pesticidů než na kteroukoliv jinou plodinu. Evropští zemědělci s hrůzou čekají, až se US8 (nebo nějaký jeho příbuzný) dostane se zásilkou brambor či rajčat do Evropy. Nebezpečí se zvětšuje, když je suchu a vláda povolí větší dovozy. IPC zahájila desetiletou celosvětovou akci proti plísni bramborové, na kterou bude vynaloženo pětadvacet milionů dolarů. K předním úkolům patří ochránit farmáře třetího světa, ale stejný zájem na jejím úspěchu mají farmáři z ostatních oblastí. Výzkumníci se zaměřují na genetiku brambor a snaží se vyvinout odrůdy odolné vůči houbám. V první fázi chtějí identifikovat geny v divoce rostoucích odrůdách a tradičně pěstovaných bramborách (od And až po Mexiko), které plísním odolávají. Budou hledat i geny, jež dodávají odolnost jiným rostlinám stejné čeledi, jako jsou rajská jablíčka. Mexičtí vědci již identifikovali pětadvacet odrůd brambor, které jsou vůči plísním odolné. Většina z nich byla vypěstována již několik let bez použití fungicidů v horách středního Mexika. Jednou z nich je hybrid Greta, který má geny ze Solanum demissum, divokého mexického bramboru. Tyto odolné mexické odrůdy mají schopnost stát se nejnadějnější součástí v rozvoji světové produkce potravin od doby zelené revoluce.

Nové zkoušky

V roce 1996 se začala nová odrůda testovat v různých podmínkách v USA, Ekvádoru, Kanadě, Velké Británii, Francii a Nizozemsku. Ve Velké Británii připadl tento úkol Duncanovi a jeho kolegům ve Skotsku. Na experimentálních polích v různých oblastech světa zkoušejí patnáct odrůd, které jsou infikovány místním druhem plísně. V roce 1996 se ukázalo, že zkoušené odrůdy pravděpodobně mají velmi dobrou odolnost. K takovým optimistickým soudům je třeba přistupovat velmi opatrně. Jak připomínají vědci, stoleté hledání odolnosti vůči plísním nezabránilo houbám nadále ohrožovat úrodu na celém světě. Vždycky, když byly vyvinuty zdánlivě odolné typy, objevil se nový druh plísně. Zdá se, že bitva s plísní nikdy neskončí definitivním vítězstvím. Několik let bez plísní může vést k rychlému rozšíření brambor v chudých zemích, jako jsou Keňa, Rwanda a Burundi, které nemají přístup k fungicidům. Pak zcela nečekaně plíseň udeří, Irsko roku 1945 se může opakovat.

Deset největších světových producentů brambor v roce 1994 (v milionech tun)

Čína	40
Rusko	34
Polsko	23
USA	21
Ukrajina	16
Indie	15
Německo	9
Bělorusko	8
Nizozemí	8
Velká Británie	7

Použitá literatura:

Zkrácený článek "Plíseň útočí" z časopisu 100+1 zahraničních zajímavostí, číslo 15 z roku 1997, který článek převzal z časopisu New Scientist. Informace o předplatném časopisu 100+1 ZZ podává a objednávky přijímá A.L.L production, P.O. Box 732, 111 21 Praha 1.